Městský kamerový a dohlížecí systém (MKDS) lze v České republice zřizovat a provozovat zejména na základě zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, který obecní policii opravňuje zabezpečovat místní záležitosti veřejného pořádku a využívat technické prostředky k ochraně bezpečnosti osob a majetku; v praxi se provoz MKDS opírá zejména o § 24b tohoto zákona. Dalším právním základem je zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), především § 2 a § 35, podle nichž obec pečuje o veřejný pořádek a bezpečnost na svém území, přičemž § 34 zároveň vymezuje veřejná prostranství, která mohou být prostřednictvím MKDS monitorována. V případech, kdy je systém provozován nebo využíván ve spolupráci s Policií České republiky, uplatňuje se také zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, podle kterého může Policie ČR pořizovat obrazové a zvukové záznamy na veřejně přístupných místech, je-li to nezbytné pro plnění jejích úkolů.

Vzhledem k tomu, že kamerový systém zpracovává osobní údaje v podobě obrazových záznamů osob, vztahuje se na jeho provoz rovněž Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (GDPR) a zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Provozovatel systému je proto povinen mít stanoven právní titul zpracování, jasně vymezit účel provozu systému, dobu uchování záznamů, zajistit odpovídající zabezpečení dat a informovat veřejnost o monitorování prostoru. Praktické podmínky provozu MKDS dále upravují metodiky Ministerstva vnitra a stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údaj

Právní základ pro samotné zřízení městského kamerového a dohlížecího systému tedy vychází především ze zákona o obcích a zákona o obecní policii, pravidla pro nakládání se záznamy a ochranu soukromí stanoví GDPR a zákon o zpracování osobních údajů a při spolupráci s Policií České republiky se současně uplatní také zákon o Policii České republiky.